Historie pohřebnictví ve Svitavách

Městský hřbitov ve Svitavách byl zřízen kolem kostela sv. Jijlí v roce 1576. Nejstarším objektem v areálu hřbitova je kromě barokního kostela sv. Jiljí hřbitovní kostnice z roku 1646 s pamětní deskou o jejím vysvěcení.

Hřbitov byl v průběhu staletí několikráte rozšiřován, a to v roce 1789, 1847 a 1892. Většina umělecky cenných objektů a náhrobků je soustředěna na tzv. starém hřbitově, resp. kolem kostela sv. Jiljí, centrálního hřbitovního kříže a končí hlavní přístupovou cestou z ulice 5. května. Řada náhrobků se pak nachází kolem kamenné zdi ohraničující hřbitov.

Nejstarším náhrobkem je renesanční deska Gregoria Palmy z roku 1585, umístěná ve zdi naproti vstupu do kostela sv. Jiljí. V jejím sousedství se nachází deska Tempesů ze začátku 18. století. Na hřbitovní zdi jsou připevněny náhrobní desky rodiny starostů a dědičných poštmistrů Wernerů, v jejím nedalekém sousedství je rodinná hrobka rodiny Langerů a Ottendorferů. Zde je pohřbena matka svitavského mecenáše Kateřina Ottendorferová.

Centrální kříž hřbitova je umělecky cenná památka z roku 1847 a patřila významné rodině Jaichů. Kolem kříže jsou hroby starostů a významných osobností města Budigů, Tempesů a Schusterů. V sousedství hlavního kříže se nachází několik hromadných hrobů z konfliktů 20. století. Bronzový pamětní kříž z roku 1994 symbolizuje tragické květnové dny roku 1945, kdy sem byly pohřbeny oběti 2. světové války. Hrob byl v roce 2000 exhumován.

Kolem pseudoklasicistní kašny z roku 1890 se dostaneme k nejkrásnějším hrobkám hřbitova - hrobu rodiny Julia Langera a Hugo Albrechta. Ty se nacházely ještě v nejstarší části hřbitova, ale po jeho rozšíření ve 20. letech 20. století odělují nový a starý hřbitov. Ještě na novém hřbitově jsou pěkně zpracované hroby městského lékaře Ernsta Dontha a stavitele Konrada Randy. Bílá deska při cestě od hrobu Langrů připomíná svitavské oběti 1. světové války.

Prohlídkový okruh hřbitovem může skončit na cestě podél severní zdi starého hřbitova u čachetního kříže 180 pruských vokáků z roku 1866, kteří podlehli ve městě epidemii cholery. Před kostnicí se nacházejí kněžské hroby a hroby redemptoristů a řádových sester sv. Vincence.